Na počátku historie Dolní Rožínky byla šlechtická tvrz, založená pány z Pernštejna ve 14. století. Tato tvrz byla postavena během 15. století a koncem 16. století přestavěna na renesanční zámek s nádherným anglickým parkem a lesoparkem v jeho okolí.

 

Šlechtické sídlo bylo rozšiřováno množstvím hospodářských budov. Jednou z největších byl pivovar se sýpkou, postavený na počátku 18. století již na panství rodu Mitrovských. Ve vyšších podlažích budovy se nacházely kanceláře a byty správy panství. V držení rodu Mitrovských byl zámek, pivovar i ostatní sousední objekty a pozemky až do roku 1945.

 

Budova pivovaru se sýpkou sloužila po válce pro různé zemědělské provozy, postupně chátrala až se jednoho dne stala ruinou, zralou k demolici. Na počátku nového tisíciletí byla nabídnuta k prodeji.

 

V roce 2001 odkupuje zchátralý objekt majitel Šiklova mlýna, pan Šikl.

 

Následuje kompletní rekonstrukce a zásadní opravy dle úvah o budoucím využití historického objektu. Záměr vybudovat uvnitř expozici věnovanou historii Vysočiny a stylovou restauraci ustoupil do pozadí. Nahradila ho myšlenka zcela jiná, změnit bývalý pivovar ve strašidelný zámek, ve kterém se budou dít velmi tajemné věci...

JAK SE STAVÍ DRAXMOOR 


V roce 2001 se objevila nabídka na odkoupení budovy bývalé sýpky v Dolní Rožínce. Ošumtělá, zchátralá budova opravdu hyzdila obec, její pukliny se linuly po stěnách, které nevypadaly vůbec lákavě...ovšem než jsme vstoupili do vnitř. 

Koupit nebo nekoupit? 

Interiéry staré sýpky nás okouzlily. V přízemí nádherná klenba, staré silné trámy, kamenné schody do pater, podlahy ze širkokých prknen, stará mechanika sýpky, malými okýnky pronikaly paprsky slunce, které se odrážely na zvířeném prachu. Procházeli jsme budovu stalé dokola. Koupit nebo nekoupit?

Po prohlídce statikem, jsme se definitivně rozhodli koupit a sýpka byla naše. Teď přišla na řadu otázka "co s ní uděláme". Nápadů bylo několik od stylové restaurace s ubytováním, muzeum historie, výstavní galerii..ale nic nebylo to, pro co bychom se nadchli. Nakonec nás inspirovala sama budova, byla tak tajuplná a strašidelná, že nebylo daleko k nápadu předělat ji na strašidelný zámek. A tak to všechno začalo. (pokračování připravujeme).

Legenda o vojtěchovi


Podle legendy, se kdysi po okolních lesích toulal mladík jménem Vojtěch, kterému se nechtělo narukovat na vojnu, dlouho se skrýval po lesích a u dobrých lidí, kde za práci dostal kus jídla a nocleh. Bylo to ale velmi nebezpečné, mnoho lidí mladé muže udalo verbířům za slíbený zlaťák. Byl raději v lesích a ve skalách. Až jednou narazil na jeskyni. Vchod měla skrytý, byla rozlehlá a v zadní části protékala říčka s lahodnou vodou. Vojtěch se rozhodl přečkat zde neklidné válečné časy, živil se rybami co nalovil v nedalekém rybníku, tu a tam nasbíral pár brambor nebo kukuřice na polích bohatých sedláků, v sadech si natrhal pár jablek. 

Při jedné z jeho výprav našel malého psíka, byl vyhublý a celý se třásl. Vzal ho s sebou, umyl a nakrmil ho. Dal mu jméno Dráček, podle Dračí skály, kde ho našel. Brzy se spřátelili a stala se z nich nerozlučná dvojice. Dráček byl pro Vojtěcha jedinou společností. Čas běžel, jaro střídalo léto, rok šel za rokem. Uběhlo několik dalších let. Z Vojtěcha se stal statný muž a Dráček už také nebyl malý psík. Dávno již vojna skončila, ale Vojta s Dráčkem stále zůstávali v jeskyni. Obydleným místům se vyhýbal, jen občas potkal pocestné. Chudým nabídl čerstvé borůvky, houby nebo bylinky na různá trápení a těm bohatým tu a tam odlehčil pár zlatek. Časem se v okolních vsích začalo povídat o tajuplné dvojici, která boháče nenechá na pokoji. Začaly se šířit příběhy o mladém muži a statném psu a jak šly roky, začalo být lidem divné i to, že muž byl stále mladý a pes stále statný. Děti, které od Vojtěcha dostávaly hrst malin, již byly starci a Vojtěch by mohl být jejich synem. Prý za to mohla ona zvláštní voda, která protékala jeskyní a ti dva ji pili. 

Lidé je měli rádi, jakoby cítili nějakou ochranu před nabubřelými bohatými pány, kteří na ně měli vetšinou jen bič. Naopak bohatí sedláci by je nejraději chytili a uvrhli do vězení nebo rovnou na šibenici. Ale chytit je bylo nemožné. 

Až jednou, kdy se Vojta a Dráček vydali s bylinami ke starému ponocnému, který bydlel u nového pivovaru postaveného při zámku Mitrovských. Tamní vrchní sládek, byl člověk úlisný a zlý. Zahlédl ty dva, jak se v šeru plíží podél stěn a lačný odměny za dopadnutí, přikázal pacholkům, ať ho chytí a zavřou do hlubokých pivovarských sklepů. Tam Vojtěcha ubili k smrti a jeho psovi rozpoltili sekerou hlavu, když mysleli, že jsou oba mrtví, odnesli je na odlehlý hřbitov. Zvíře však nezemřelo, za úplňku se Dráček probral a vrátil se do jeskyně, kde ho voda se zázračnou mocí vyléčila. Od té doby je ve zdejších lesích občas slyšet hrůzyplné vytí a vidět siluetu psa, který má dvě hlavy...